Také bydlíte v panelovém domě, jehož součástí je vzduchotechnika ve společné stoupačce? A máte dojem, že nebyla kontrolována za dobu, co tam bydlíte, snad ani jednou? Může vám připadat, že revize a čištění rozvodů vzduchotechniky Tauris Plus je zcela zbytečná činnost, která zas vytahuje z kapsy peníze, protože co chcete na tom plechovém potrubí vlastně kontrolovat? Šroubové spoje, nýty, sváry a korozi? Tohle je přece celkem nepodstatné, tak proč tolik povyku kolem toho?

Celý problém tohoto fenoménu tkví v neznalosti této problematiky a v nedostatečné informovanosti a osvětě. Projděme si to tedy pěkně po pořádku.

Do potrubí vzduchotechniky se vhání den co den stovky litrů vzduchu, někdy samovolně, jindy pomocí ventilátorů, například z kuchyňské digestoře. Spolu se vzduchem se do potrubí dostávají i jemně rozptýlené prachové částice. To by samo o sobě nijak extra nevadilo, protože trocha prachu uvnitř potrubí se sice usadí, ale občasný průvan vždy suchý prach nadzvedne a nikdy se tu neudrží silnější vrstva. Jenže vtip je v tom, že do potrubí spolu s prachem vstupuje i mastnota. Nejčastěji v podobě výparů při vaření jídel – při ohřevu, varu, smažení či pečení. A kombinace mastnoty a prachu je doslova pohroma.

Mastný prach je extrémní hořlavina a při silnějších vrstvách i výbušnina. Můžete se o tom přesvědčit v rozhovoru s některými hasiči na základě jejich osobní zkušenosti, a potvrdí vám to i zveřejněné fotografie vyhořelých bytů, kde hasiči zasahovali.

Požár ve vzduchotechnice se poměrně snadno rozšíří po celém vnitřním traktu a jestliže je vhodná příležitost, zažehne hořlavé předměty nejčastěji nejprve v kuchyni, a oheň pak postupuje bytem rychle dál. A pokud zrovna nejste doma, během půl hodiny přijdete o střechu nad hlavou. Nejhorší na tom je fakt, že oheň může vzplanout kdykoli, stačí jen drobná jiskra od nějakého tepelného zdroje, třeba při vaření polévky na plynovém sporáku.